Již odmalička jsem milovala děti a říkala jsem si, že jednou jich budu mít určitě minimálně pět. Jenže co osud nechtěl, mnohem později jsem zjistila, že děti mít nemůžu. Nejdřív jsme s manželem zvažovali pěstounskou péči, nebo variantu, že bych si udělala pedagogickou školu, abych mohla být učitelka nebo vychovatelka ve škole. Ale nejvíc mě lákala práce s malými dětmi, takže učitelka v mateřské školce. Nakonec jsem zjistila, že k mému vzdělání bude stačit dodělat si speciální kurz.
Ten jsem absolvovala na výbornou a i praxe v jedné soukromé mateřské školce mě velmi bavila. Dokonce to vypadalo, že tam dostanu i místo, jedna učitelka byla dlouhodobě nemocná a paní ředitelka byla s mou prací velmi spokojena.
Ovšem co jsem nečekala, nemocná paní učitelka se doslechla, že by mohla přijít o místo a tak se najednou zázrakem uzdravila…což bylo pro mě hrozné, milovala jsem tu práci a bylo mi to všechno strašně líto, ale co jsem mohla dělat…samozřejmě jsem to zkoušela různě dál, ale všude měli bohužel plno….až jednoho dne přišla moje kamarádka s tím, že proč bych si nemohla otevřít svoji soukromou školku? Máme velký dům, který stejně celý nevyužíváme a dětí, které nevzali do školky je hodně, zrovna jí nevzali její dvojčata, takže jsem měla hned první zájemce.
A tak jsme se s manželem rozhodli, že do toho půjdeme.
Co se týče administrativy, tak to bylo velice složité. Spousta starostí a zařizování, aby vše odpovídalo normám, ale nakonec se to podařilo a já jsem si tak splnila svůj velký sen ! Mohla se tak starat o spoustu dětí v mojí malé soukromé školce na okraji Prahy …
Vzkaz ženám? Jděte za tím, co chcete.
Katka