Znáte to všechny. Mládí plné snů, kdy si říkáte ,, až budu dospělá, tak … ,, no a realita? Stereotyp. Jednoho dne to prostě přišlo. Měla jsem už toho všeho stereotypu dost. Vše bylo pořád dokola – práce, domácnost – vařit, uklízet, prát. Přitom takhle jsem si svoje manželství nepředstavovala, vdávala jsem se z lásky, ale chtěla jsem také mít kousek pro sebe, vždy jsem snila, že budu mít svůj vlastní obchod s květinami. Bohužel jsem musela kvůli penězům nastoupit do firmy a vůbec mě to nebavilo, ale dělala jsem to pro rodinu. Když jednou přišel můj manžel s tím, že už to mezi námi není jako dřív a on si našel jinou ženu – prý kvůli tomu, že se mu málo věnuji a jsem stále v práci, proto by rád požádal o rozvod.
Ani jsem se nějak nebránila, pochopila jsem, že to nemá cenu a ihned po rozvodu se rozhodla radikálně změnit život. Proto jsem odjela na delší dobu do Itálie. Nic mě tu nedrželo, ve firmě, kde jsem pracovala, jsem dala výpověď a odjela.
Začátek nebyl lehký, co vám budu povídat, ale časem jsem si zvykla a začal se mi život u moře líbit, brzy jsem si našla práci a přátele. Hodně jsem se věnovala sama sobě, chodila do přírody, za kulturou, začala jsem cvičit – každé ráno jsem běhala po pobřeží, kde jsem se také seznámila s již mým druhým manželem Riccardem. Byla to láska na první pohled, taky ani ne za rok byla svatba. Nyní máme svůj domek s výhledem na moře a já si otevřela v nedalekém městečku malý obchod s květinami, jak jsem si vždycky přála a jsem konečně šťastná. Mám vše , po čem jsem kdy toužila, splnil se mi sen…ovšem je potřeba udělat ten krok a nebát se změny.
Vzkaz? Nebojte se změny. Ze začátku bolí, ale pak je život krásnější a plnohodnotnější.
Lenka.S., Tirrenia