KatkaTak tuhle větu nám rodiče vštěpovali již v dětství, ale praktická metoda, jak ukázat na někoho opodál, nás prostě svádí k využívání ukazováčku i v situacích, kdy je to nemístné.
Můžeme ukazovat na věž kostela, na vzdálenou na obzoru, na fresku na zdi, ale nikdy ne na živého člověka ve společnosti. Musíme využít například verbální metody: “Ten vysoký muž v tmavém obleku” a podíváme se tím směrem, nebo: “Ta krátkovlasá blondýnka u baru za mnou”. I při těchto označení si dáváme pozor na to, abychom neřekli něco nelichotivého, co by mohl někdo v blízkosti zaslechnout: “Ta tlustá bruneta v těch nemožných šatech”.
Stejně tak nenaznačujeme pohybem ukazováčku “pojď sem”. V arabských zemích je to dokonce vulgární gesto. Najdeme jinou formu, jak dotyčného přivolat, třeba tázavým pohledem, vykročení k němu a podobně.
