AKADEMIE MODERNÍ ŽENYVe věku 95ti let se oficiálně stala spisovatelkou. Básně psala paní Josefa Tibitanzlová od svých osmnácti let. Stačilo ale jedno rozhodnutí a celoživotní sbírku veršů zničily plameny. V poslední fázi života se přestěhovala do rezidence pro seniory RoSa a začala psát znovu. Své sbírky básní pojmenovala právě po novém domově, prostě Básně z Rosy I a Básně z Rosy II.
„Básně píšu opravdu dlouho. Dovedl mě k tomu jeden kolega v práci. Bylo mi osmnáct, jemu asi šedesát. Vždycky mi napsal báseň a chtěl, abych mu básní odpověděla. A tím jsem vlastně začala. Už jsem jich měla hodně, skoro na celou knížku, ale vnučka mi je spálila. Tedy — musím říct — že s mým svolením. Nejdřív jsem toho litovala, ale teď vím, že je to vlastně dobře. Protože jsem teď v RoSe začala psát znovu — o svém novém domově,” usmívá se Josefa Tibitanzlová.
Menší, vždy elegantně upravená dáma miluje procházky. Ve svých básních píše o každodenních věcech, které v domově pro seniory prožívá, o svých vzpomínkách na mládí, i starostech a slastech stáří. Slova úhledně zapisuje na papír. V básních s nadhledem a špetkou ironie jako kořením glosuje život, získávání moudrosti, za níž je třeba zaplatit vysokou daň, ale především dává návod, jak užívat každé minuty, protože ji už nikdy nezískáme zpět, nikdy se nebude opakovat.
V roce 2015 získala paní Josefa ocenění Senior roku od Nadace Charty 77.
Nikdy není pozdě začít, že?
Ukázka z Básní z RoSy
Josefa Tibitanzlová
Kam tolik spěcháš
moje stáří
Jen se chvíli zastav
vždyť máš tolik tváří…
Veselou, samý žert
pak zase chmurnou
Vem ji čert!
Směj se i plač
Ukaž všem
že čekáš nový
lepší den
Den plný vlaha
a ptačích trylků
Tak čekej ještě
malou chvilku.
Zdroj: novinky.cz ( Cituji z rozhovoru pro novinky.cz z 23.11.2016. ) a centrumrosa.cz , foto: centrumrosa.cz
