Čím víc a častěji se ponoříš pod hladinu, tím rychleji se pak budeš umět dostávat nad ni.

Řeknu vám něco o sobě. Je mi skoro 40 a jsem šťastně rozvedená. Kdo mě zná, tak ví, že já jsem doslova symbolem životních extrému. U mne nemůže být chvilku klid, normální klidný stav. Poslední tři roky žiju z extrému do extrému. Když už jsem nad hladinou, buch rána a zase je změna a hurá šupky dupky zpátky ponořit se dolů. Teď mě napadá luxusní přirovnání – víte, jak luhujete sáček čaje – jak s ním pohybujete v šálku vody nahoru dolů. Tak takový je můj život. Šup do vody a ponoříme se, šup z vody jupí, a šup do vody a šup z vody.

Duben byl zase měsícem s velkým M,  problémy na finančním úřadě, pokuty, daně, dokončení semestru ve škole, důležitá životní rozhodnutí atd.. tak si říkám jaký květen bude super, jsem takový věčný optimista 😊. To nejhorší je už určitě za mnou. Za tři týdny mám státnice, každý týden se naučím něco, v práci je jakžtakž také klid, čeká mě malá dovolená tak se moc těším.. ale to bych nebyla já, kdyby se něco zase ..,,nepohnojilo,, .

Od sobotního večera mě pobolíval podbřišek, nějak jsem to svalovala na tu polévku z medvědího česneku, co jsem si dala v restauraci na večeři. Bolesti byly stále větší, tak jsem chtě nechtě musela dnes k lékaři. Každá z nás má minimálně jednou dvakrát za život ,,cystu,, někdo o ní ví někdo ne. Ta moje, ale není ledajaká – což se u mě dá předpokládat. Ta se hezky zatočila kolem vaječníku a škrtí ho. Dostala jsem antibiotika a když do dvou dnů nezaberou a cysta nepraskne či neustoupí, tak ve čtvrtek nástup do nemocnice a v pátek operace. Takže 5 dní nemocnice, hladovka, bolest, vytahování stehů, atd. A já se strááášně bojím uspání. Budu zase brečet a brečet. A nezkoušejte na mě, že je to malý běžný zákrok – stejně můj mozek si toto nepřipouští, uzavírá se a dokud se neprobudím na dospávacím pokoji, jsem podle něj na pokraji smrti 😊.

A teď proč to píšu. Kdyby se mi toto stalo loni, tak už vyšiluju, co bude s dětmi, kdo se postará o dům, králíka, firmu, kdo mě odveze, zaveze, bude mě držet za ruku a uklidňovat mě. To jsem byla ještě s manželem. Pak jsem zůstala sama – na dům i děti. Všechno jsem musela sama zařizovat, průšvihy lepit, o vše se postarat, porouchané opravit, ….  A teď, po tom všem, čím jsem si prošla, s čím vším jsem se musela za poslední rok prát, mi toto přijde jako procházka.  Věci kolem dětí, domu, firmy a odvozu jsem měla zařízené do hodiny. Bez stresů a vyšilování. Prostě to šlo samo, brnkačka.

Takže to životní moudro 😊. Všechno zlé, co nás v životě potká je k něčemu dobré. Čím víc a častěji se ponoříš pod hladinu, tím rychleji se pak budeš umět dostávat nad ni. Dříve velké problémy se ti později zdají být malé. Životní situace zvládáš lépe a lépe. Vidíš spoustu věcí s nadhledem. Důležití je, nevzdávat se a jít dál. A když se bojíš změny, že na všechno budeš sama, věř mi, když musíš, tak se s tím popereš levou zadní.

Hodně štěstí 🙂