alena.minxova@seznam.czNikdy mne starší muži nepřitahovali ani nejsem Zlatokopka. Nepřitahují mne ani moc ani peníze. Prošla jsem si životem vedle despotického otce. Mé dětství bylo plné násilí, hádek, ponižování. Stal se ze mne uzlíček nervů s nulovým sebevědomím. Říká se, že to co vyzařuji, to také přitahuji. Takže jsem si do svého života přitáhla vždy jen mladého grázla. Muselo se to změnit. A pak přišel pravý opak. Muž, který rozuměl životu, byl o celou generaci starší. Bezkonfliktní a miloval mne celým svým srdcem. Nebyl to žádný krasavec ani vzdělaný muž, finančně na tom byl spíše podprůměrně, ale byl pohodový, čestný, aktivní. Prostě balzám na nervy.
Věděla jsem, že není přirozené mít o tolik let staršího partnera, lidé z mého okolí mi říkali, že jsem nerozumná. Ještě podotýkám nebyla jsem zamilovaná. Jen jsem toužila po klidném rodinném zázemí a po dětech. Co bude za pár let, o tom jsem nepřemýšlela. Případné problémy jsem si nepřipouštěla. Chtěl mi dát zázemí a děti, teď a hned.
Po roce jsem porodila krásnou, zdravou dcera a protože jsem nechtěla jedináčka, tak za 4 roky přišla do našeho života druhá dcera. Děti a radost z nich mi všechny ostatní věci zastínily a já žila a fungovala jen pro ně. Moje podstata, moje JÁ, bylo až až vzadu, malé schované.
Po sedmi letech na mateřské jsem nastoupila do zaměstnání. Začal mi nový život. Ale ….
Můj obětavý muž, který žije jen pro nás, nikdy by mne nepodvedl, poslouchá a naslouchá mi, uznává a toleruje .. šel do důchodu.
Jistě, staral se o děti a já se mohla věnovat svojí kariéře. Jenže .. zatímco já rostla a měnila se na sebevědomou ženu, on stál. Začala jsem probouzet své JÁ, a uvědomovat si co chci od života i partnera. On už nemá tolik sil, přišly zdravotní problémy, problémy v sexu, s financemi, obavy co bude dál. Dokážu být na to všechno sama? Dokážu být dále po boku stárnoucího hodného muže, ve vztahu, kde není fyzické vzrušení, dokáži se vracet z práce domů a prožívat svůj ,,podzim,, života a nemyslet na nejhorší. Děti se za pár let osamostatní, finanční nároky se zvedají a mne čím dál tím ví napadají myšlenky na to, jaké by to bylo žít s podobně starým partnerem. Vidím na svém okolí, že málo kdo chápe, proč taková pěkná a chytrá baba, žije vedle dědouška.
Co by jste dělali na mém místě?
Vím, že problémy jsou v každém vztahu. I u stejně starých párů. Lži, nevěra, špatná komunikace, nedorozumění. Vždy se to dá situace řešit inteligentně a bez zbytečných hádek s ohledem na děti. Každá špatná zkušenost je k něčemu dobrá a já chci, aby moje holky věděly, že nemusejí setrvávat ve vztahu, který jim nevyhovuje, obětovat se, ať už ze strachu nebo z vděčnosti. Chci z nich vychovat sebevědomé mladé ženy, dostatečně nezávislé na mužích, které nebudou muset udělat chybu nebo kompromis při výběru partnera. Budou komunikativní, milé, nebudou se schovávat a utíkat před problémy. Přála bych jim, ať se mají co nejvíce rády, ale nejsou namyšlené. A ať ví že pravda a upřímnost, ať už bolí sebevíc, je nejlepší volba a k tomu mi dopomáhej Bůh.
