Po vysoké škole jsem nemohla najít práci, a tak jsem se rozhodla, že bych mohla vyzkoušet práci jako „au pair“ a dostala jsem nabídku od jedné rodiny v Anglii. Od první chvíle jsem byla nadšená, rodina byla úžasná, práce mě velmi bavila a v zemi, kterou jsem prakticky neznala, se mi docela líbilo a rozhodla jsem se ji prozkoumat co nejvíce. Takže netrvalo dlouho a seznámila jsem se s jedním super chlapem Benem. Zanedlouho na to mi moje rodina oznámila, že už mě nebude potřebovat. Jejich neteř studuje univerzitu a bude u nich bydlet a samozřejmě jim vypomáhat s dětmi. Tak mi nezbývalo nic jiného, než jít dál, ale domů se mi vracet nechtělo. Anglii jsem si zamilovala, takže jsem se přestěhovala k Benovi a našla si práci v jedné restauraci.
Chybička se ,,vloudila,, a po roce se nám narodila dcera Emily. Byli jsme šťastná spokojená rodina. Často jsme létali do Čech. Benovi se tu velmi líbilo a Emily jsem odmalička učila i česky, aby se domluvila s babičkou a dědou (mými rodiči). Když byli Emily 4 roky, začal náš vztah hodně skřípat a bohužel to dopadlo tak, že jsme se rozešli. Ještě nějaký čas jsem bydlela sama s dcerou v Anglii, ale najednou to nešlo a já se chtěla vrátit zpátky domů do Česka ke svým rodičům, kteří mě celou dobu moc podporovali, a tak jsme se nastěhovali zpátky k nim. Ben se po celou dobu o malou vůbec nezajímal ( z milujícího táty se stal vymetač barů a holkař ). Když zjistil, že jsme zpátky v Česku se to opět otočilo a začal si na malou uplatňovat nároky, takže začaly tahanice, právníci, soudy a dodnes to není úplně vyřešené. Už 2x jsme s malou letěli za ním do Anglie, chtěl by ji na prázdniny k sobě samotnou, ale to jsem zatím nedovolila, mohlo by se totiž stát, že už ji taky neuvidím…ale rozhodně to byla pro mě skvělá zkušenost a ničeho nelituji…někdy se do Anglie snad vrátím, ale už jenom na dovolenou…..