Kde začít? Já a Michal jsme byli pár jako každý jiný, chodili jsme spolu 4 roky, z toho 3 žijeme ve společné domácnosti. Všechno nám klapalo dokonale a jak už to tak bývá, chtěla jsem náš vztah posunout někam dál, i když je pravda, že o svatbě a dětech jsme nikdy nemluvili, tak nějak jsem cítila, že už nastal ten správný čas- mít miminko. A tak jsem jednou večer nachystala romantickou večeři , dala chladit šampaňské a těšila se na Michala. Po večeři jsem se tedy odhodlala a rovnou se ho zeptala, co by řekl na to, že bychom si pořídili miminko. Nejdřív na mě jen udiveně koukal a nic neříkal, tak povídám, že je jistě zaskočený a nemusí odpovídat hned, ale že já bych moc chtěla a jsem připravená stát se maminkou. V tom ale Michal, řekl – víš, nevím, jak ti to mám říct, ale já na dítě ještě nejsem připravený a navíc už jedno dítě mám.
V ten okamžik se mi zatmělo před očima. Jak je to možné? Přiznal se, že s bývalou přítelkyní má již šestiletého synka Jakuba a nechtěl mi nic říct proto, že se bál mé reakce a nikdy jsem se prý na takové věci neptala. S bývalkou to byl jen úlet, na syna sice platí, občas se s ním vidí a koupí mu nějaký dárek, ale nic víc. Strašně jsme se ten večer pohádali, nechápala jsem to, jak mi mohl tajit takovou věc A jak mohl takto šidit vlastního syna o tátu?
Nevěděla jsem, jak se zachovat. Po tomto rozhovoru byl Michal ještě milejší než kdy dřív, kupoval mi dárky, nosil květiny, rozmazloval mě. Věděl, že to co udělal, bylo špatné a já jsem naštvaná právem. Nejdřív jsem si myslela, že mu to snad nikdy neodpustím, ale po čase jsem přišla na to, že je to muž mého života a moc ho miluji. Dokonce mě seznámil se svým synkem a občas si ho bereme na víkendy a byli jsme společně i týden lyžovat :). Jsem ráda, že po jeho ,,přizání,, začal víc fungovat jako ,, táta ,, a věřím, že jednou bude dobrým tátou i pro naši holčičku, kterou očekáváme každým dnem :).