AKADEMIE MODERNÍ ŽENYKlidně mi říkejte třeba Jan nebo John , James nebo Jakub, Joseph nebo Josef nebo jen “Joey” nebo klidně Štefan nebo jen ,,pan X“.
Jak to všechno vzniklo? Kdo je vlastně ,,pan X,, ?
Jednoho krásného slunečného podzimního dne jsem zase nestíhal. Schůzka střídala schůzku, nové úkoly se kupily a diář se mi plnil na týdny dopředu. Neměl jsem ani čas si zabookovat letenku na služební cestu, která měla být už za tři dny. Telefon mi neustále vyzváněl a téměř nepřetržité pípání mne upozorňovalo na příchozí SMS a emaily.
Připadám si někdy jako osamělý rytíř, který nebojuje s draky, ale s časem. Brnění ukazuje světu úspěšného obchodníka a bohatého muže. Pod brněním jsem spíše pohodář a příjemný chlapík, který každé ráno dává přednost běhání v parku před klidnou snídaní, kterou dohání cestou v autě. Prostě muž, co nemá stále čas.
Důležité jednání se protáhlo a já rychle spěchal za ní. Nervózně jsem pozoroval hodiny a kladl si sám sobě otázku, jestli se stihnu dostat na druhou stranu města včas.
Konečně dnes se to povedlo, máme oba volnou hodinku a pak se každý vrátíme zpět do toho svého světa nebo jak s oblibou říkám, do soví bubliny. Popravdě já tu volnou hodinku nemám, zrušil jsem schůzku, ale mám chuť na chvilku vypnout, dát si v klidu kafe, a přiznám se, ji taky vidět.
Nerad chodím pozdě na schůzky, nesnáším to, když lidi chodí pozdě na předem domluvenou schůzku, a proto to taky nedělám. Vzpomněl jsem si na dědu. Vždycky pronesl nějaké to moudro, třeba “Nedělej co nechceš, aby ti dělali jiní” . V té době jsem to nevnímal, ale dnes si uvědomuji, jak jeho slova mají hluboký význam. Jsem u vzpomínky na dědu, ale vy chcete vědět, jak jsem se dostal k panu X 🙂
Sorry. Kde jsem to byl? Joo schůzka.
Jen tak tak, povedlo se a sedíme konečně spolu v pohodovém prostředí kavárny. Nechápu, jak jsem to zvládl, ale přišel jsem před kavárnu jen o pár sekund dřív než ona.
Sedím proti ní a hlavou mi probíhá, jak je úžasná, plná energie, optimizmu, elánu a pořád samý úsměv, a to i přes to, že její minulost byla nelehká a bolestivá.
Dívá se na mě svýma velkýma očima, od kterých se nemohu odpoutat a v lavině slov, úsměvů a gestikulací se najednou zasekne.
„Co na to říkáš?“ vzdychla nadšeně. Teď jsem se celkem zarazil, absolutně jsem nevnímal, co říká, jen jsem si prostě užíval její přítomnosti.
„Čemu?“ položil jsem otázku.
„No tomu projektu co rozjíždí kamarádka přeci!“ řekla trošku podrážděně.
„Jaká kamarádka?“ nechápavě se ptám, protože jsem neměl ani tušení, o čem to mluví. A zase spustila lavinu slov, úsměvů a gestikulace o tom velkém projetu pro ženy.
,,Hledá koření, jak to obohatit, jak přinést něco nového, ale přitom neopakovat to co je už dávno vymyšlené, co každou ženu zaujme ..“ pronesla už zase s jiskřičkami nadšení v očích.
,,Postavila team super žen, které společně vytvářejí celou Akademii.“ Pak se zamyslela a dodala. ,, Jen pořád tomu něco chybí. Něco, ta pomyslná třešnička na dortu. “
I když moc energie nevěnuji něčemu, co mě nezajímá, tak rychle v podvědomí jsem si přehrál její slova a moje odpověď ze mě bez přemýšlení sama vystřelila.
„Hledáte něco, co vám chybí? Ty to nevidíš? Samotná podstata bytí.“ Najednou se zarazí ona, a já vybouchnu smíchy. V duchu si pomyslím jedna – jedna holčičko, nevíš o čem mluvím, že? A obrácené garde, stejná otázka v jejím podání.
„O čem mluvíš, jaká podstata?“ dodala s nevinnými otazníky v očích.
Zamyslím se, dívám se jí hluboce do očí, pak se předkloním a chytnu ji za ruku položenou na stole u šálku.
„Zamysli se, co ti chybí, aby jsi byla šťastná? Máš všechno, ale šťastná nejsi. Máš super práci, krásné děti, pevné zdraví. Máš celkem slušné bydlení, auto, co ti jezdí a je jedno jakou má značku, zajedeš si za vašima a s přáteli na hory, ale co ti opravdu, ale opravdu chybí?“
Vzdychla. Jo, přesně jsem to trefil.
„Podívej se – je to jako všude kolem nás, severní a jižní pól, den a noc, slunce a měsíc, oheň a voda, teplo a zima, láska a nenávist, plus a mínus.“ S ledovým klidem pokračuji v načaté myšlence. Dívá se na mě s vykulenýma číma, jak bych byl Mikuláš s košíčkem a ptal se jí : Byla jsi letos hodná, holčičko?
„Zase chytračíš?“ a zamračený pohled se změnil na úsměv. „Mám ráda ty tvoje filozofie – povídej.“ V tu chvíli mám pocit, že jsem dostal příkaz od dominy “chlapečku vysyp co máš na mysli a to teď hned jinak … ” .
„ Ok, vy máte projekt pro ženy, jste jeden velký babinec a jste přesvědčeny, že všechno co děláte, děláte nejlíp. Ale pořád v něm něco bude chybět, a to je pohled na svět žen očima muže.“ Podíval jsem se na ni a viděl její zaujetí.
„Chcete třešničku na dortu? Třešničku, co tomu dodá nejen ten báječný vzhled, ale zejména tu nezapomenutelnou chuť, když se zakousneš do posledního kousku, právě s ní.“
„ Takže co vám chybí je chlap.“ A významně jsem se odmlčel.
„Najděte si muže, co vám pootevře pokličku jiného světa, jiného vnímání, jiné perspektivy. Takového svého tajného agenta ve světě mužů.“ Její výraz byl roztomilý a nevinný. Je prostě úžasná.
„ A to je zlatíčko i moje odpověď na otázku co jsem ti položil, co ti chybí.“ změny výrazu ve tváři mi jen potvrdily, že si to začíná uvědomovat. Její obličej je jako otevřená kniha, není těžké se v ní naučit číst.
„ Chybí ti muž, co stoji při tobě, co tě obejme a pohladí, co tě vyslechne když tě něco trápí a poradí, co se s tebou pomiluje, ale nevstane a neodejde.“ Věděla dobře o čem mluvím. Jen se na mě smutně pousmála. Pak odsunula myšlenku ,, co ona potřebuje,, do kouta, a soustředila se zase na ten projekt. Úplně jsem viděl, co se jí honí hlavou, ale toto jsem nečekal.
„ Počkej, ty jsi ten náš tajný agent!“ Vyskočila a objala mě, tak silně a nečekaně, že jsem z leknutí snad začal koktat.
„Jdeš do toho, že ano, seznámím vás, nezabere ti to moc času. Prosím.“
Přeskočím hodně bouřlivou polemiku, která následovala a byla ukončena mým „ OK, sejdu se s ní, ale mám podmínky, …“
„ Joooo super!“ a nenechala mne ani domluvit a už vytáčela číslo na svém mobilu.
„Mám pro tebe chlapa – prostě je to jednoduché – třešnička na dortu – vysvětlím pak – chápeš – ne – později- pa pa!“ malém mi vypadly oči z důlku. Zažil jsem už několik euforických výstupu, ale toto myslím že nezažil ani Newton , když ho “švihlo” jablko po “palici”. Omlouvám se Isaacu, nemyslím to špatně.
O dva týdny později
Sedím proti nim v kavárně a hlavou mi probíhá, jak si ty dvě můžou být tak podobné a přitom tak rozdílné. Energie, optimizmus, elán a pořád samý úsměv. Musí se jim nechat, že holky přijely a byly připraveny. Prezentace byla dokonalá, jen to jejich nadšení bylo na mne kapku hrrr. Spustily jako sehraný orchestr a to a toto a ještě toto, a muži a tajné mužské rituály kdy a kde, a co muži vlastně chtějí, aby byli šťastní atd.. Málem jsem se vyvrátil ze židle a muselo následovat moje rázné stop.
„Super nápad, ale nemám na to čas, na to, co jste si vymyslely. Seženete si někoho jiného.“ už smířlivěji dodávám „Zní to zajímavě, ale fakt na toto nemám prostor.“
A masáž začala znovu „Nenene musíš to být ty, to zvládneš!“ zkoušely to na mne ze všech stran. „ Nejsi už žádný zajíc, ale do starého železa taky snad ještě nepatříš.“ Tak a tím se trefily do mého ega. No tak to prrr.
Hledal jsem záchrannou brzdu a našel ji ve slůvku OK.
„Když chcete čas od času si sednu, když budu mít čas.“ a toho je někdy v letadle spousty jsem si pomyslel. „Vezmu si tužku nebo tablet a něco vám napíšu. Jak svět vnímám já svýma očima, jak vnímám ženy a jaké jsou moje pocity.“ Každý jsme jiný, tak jako vy ženy, tak my muži. Nechtěl jsem ale, aby se mi to celé vymklo kontrole, tak jsem přednesl svoji podmínku.
„Mám ale pravidla: žádné focení, žádné natáčení, žádné schůzky a srazy a kontakt jen mailem.“ Toto nečekaly.
„Toto jsou moje podmínky, berte nebo neberte. Jak říkám žádné fotky. Mám pár kamarádů co se rádi fotí, čas od času vám pošlu tematickou fotku třeba z koupelny.“ Zde jsem musel trošku fabulovat, jinak by mě pořad masírovaly a já už si chtěl vážně v klidu dopít svou kávu.
Když to vydají znamená to, že jsem se upsal ďáblu a ušil na sebe bič.
Nevadí, teď se usmívám, asi jsem v sobě objevil své druhé já, Dr. Jekyll zdraví pana Hyda.
Tak a to jsem já, pan X, který se vám bude snažit ukázat trochu více z mužského světa, poodhalí malá tajemství, otevře oči a ukáže vám cestu.
Těší mě …..
